Vražda malého kluka. Jakuba.
Pro takové zmrdy jako je ten, co ho znásilnil a následně zavraždil, by měl být k dispozici trest smrti.
Pro každého, kdo utýrá, znásilní, umučí, zavraždí dítě, by měly být nejtvrdší tresty. Hlava mi to nebere a nemám v sobě pro takové zrůdy ani kapku pochopení a odpuštění. Nedokážu se vžít do pocitů jeho rodičů. Já být na jejich místě, asi bych ho zabila. Oko za oko, zub za zub. Hrajeme si na vyspělou morální společnost, ale to, aby toho vraha za pár let pustili a on si klidně žil dál, to mi nepřijde morální ani trošičku. Je to zvrhlost.
Dovolím si nesouhlasit. Ať je to, co ten člověk udělal, sebehorší a zavrženíhodné, ještě horší by bylo spadnout na jeho úroveň. Oko za oko, to je Chamurapiho zákoník (2000 př. n. l.) a vrátit se 4000 let zpátky přece nechceme. Kdybychom každý problém řešili takhle, za chvíli by nás tu bylo jen pár. Společnost by měla tomu člověku pomoct. Buď ho uvěznit (a vězení není jen trest, ale také výchovný prostředek) a nebo separovat od ostatních (nelze-li ho změnit).
Oko za oko, to je primitivní a v dnešní době neuspokojující řešení.