Myslím psát si někde na netu něco co nikdo kromě mě nikdy nebude číst ?
Samozřejmě že má. Má to smysl pro mě. Kdybych měla blog už dávno, nezapoměla bych na spoustu důležitých věcí. Na spoustu zážitků a lidí, které jsem potkala. Na tu obrovskou spoustu myšlenek a zamyšlení, které mi v hlavě pořád bloudí a chtějí ven. Tak je tedy začnu vypouštět. Riziko, že to bude někdo číst je mrňavé, ale některé věci si i tak nechám jen a jen pro sebe :-) ale jen takové věci, které se stejně nedají zapomenout.
Takže psát budu. Musím se tady trošku rozkoukat a naučit se co tady všechno dokážu udělat a co ne. Třeba časem udělám blog, který bude mým odrazem a bude se mi podobat :-) Zatím to neumím. Zkoušela jsem vložit pár fotek, ale jsou velké a nechce se mi s tím babrat. Takže fotky zůstanou v mém compu a v mých fotoalbech. Tam mi to stačí. I za desítky let si přece musím pamatovat kdo a co na které fotce je a pokud ne, snad se těch nebohých foteček ujme můj miláček a dá jim řád a popisky :-)
A protože nic se nemá přehánět, jdu spát. Kdybych chtěla napsat všechno co mě napadá, musela bych psát rok v kuse a na to jsem líná. Kdybych chtěla napsat všechno co jsem zažila, musela bych psát deset let v kuse a stejně bych nenapsala vše co ve mě ty zážitky vyvolaly. Takže budu psát jen to, co budu cítit jako důležité a vše co ze mě bude chtít ven.
S radostí vítám, že můj blog nebude svým obsahem tak unikátní, jak jsem se obával, ale že ještě existují lidé podobného zaměření, kteří vytvářejí milou konkurenci. Hodně štěstí. Hivris