Tak tenhle film mě dostal.
Kvůli něj jsem si vlastně založila tenhle blog (i když jsem o tom uvažovala i předtím ;-) ). Prostě si chci zapamatovat jak na mě zapůsobil. Nebyl pěkný. Nebyl dojemný. Nebyl romantický. Byl nervy drásající, děsivý a nebyli jsme schopní se na něj koukat najednou až do konce. Dívali jsme se na něj nadvakrát. Fakt hrůza, řekla bych mým extralaickým okem, že dobře natočená a s výbornými hereckými výkony, ale opravdu děsivý. Po jeho shlédnutí jsme se s Toníkem shodli na tom, že už si ho nikdy nepustíme a někomu kdo ho bude chtít ho rádi věnujeme. Poptám se bratříčků.
Hodně to ve mě rozeznělo strunu vděčnosti mým rodičům za to, že mě ,nevím jak to dokázali, ale vychovali tak, že mě nikdy ani nenapadlo zkoušet brát drogy. Hodně o tom od té doby přemýšlím a utvrzuji se v tom, jak báječnou mám maminku a jak báječného mám tatínka. Takže pro ně oba - mám Vás moc ráda a vážím si Vás.